Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Porucha sexuální touhy je odborný název pro ztrátu libida. Viz také porucha, sexuální touha.

Sexuální touha je jiný název pro libido.

Sexuální zdraví je stav tělesné, duševní a sociální pohody ve vztahu k sexualitě. Zakládá se na pozitivním a respektujícím přístupu k sexualitě a sexuálním vztahům, možnosti prožívat příjemné a bezpečné sexuální zkušenosti, a to bez nátlaku, násilí či diskriminace.

Sexuálně přenosné nemoci je jiný název pro sexuálně přenosné infekce.

Sexuální averze je úzkostná porucha, která je charakterizována odporem k sexuální aktivitě. Dříve byla řazena mezi sexuální dysfunkce. Sexuální averzi je třeba odlišovat od ztráty libida, která se projevuje spíše lhostejností k sexu. Viz také averze.

Sexuální dysfunkce je označení pro potíže, které muž, žena nebo oba partneři pociťují v jakékoli fázi běžné sexuální aktivity, včetně tělesného potěšení, touhy, preferencí, vzrušení nebo orgasmu. Světová zdravotnická organizace definuje sexuální dysfunkci jako „neschopnost vést sexuální život v takové podobě, jak by člověk přál“. Tato definice je však poměrně vágní a různí lidé si ji mohou vykládat odlišně. Různé sexuální dysfunkce mohou postihovat muže i ženy všech věkových kategorií, ačkoli s věkem se pravděpodobnost jejich vzniku zvyšuje. Častou příčinou sexuální dysfunkce je stres. Mezi další příčiny patří např. sexuální trauma, duševní potíže, diabetes mellitus, srdečně-cévní onemocnění nebo jiné zdravotní potíže, dále užívání návykových látek, nadměrná konzumace alkoholu a užívání některých léků. Konkrétními příklady sexuálních dysfunkcí jsou dyspareunie, vaginismus, erektilní dysfunkce, předčasná ejakulace či ztráta libida. Viz také dysfunkce.

Sexuálně přenosné infekce neboli STI (zkratka pochází z anglického názvu sexually transmitted infections) jsou taková infekční onemocnění, která se přenášejí převážně pohlavním stykem. Terminologická poznámka: Pro sexuálně přenosné infekce se používají rovněž označení sexuálně přenosné nemoci či pohlavní nemoci. Viz také infekce.

Emočně nestabilní porucha osobnosti (hraniční typ) je jednou z poruch osobnosti. Příklady chování postiženého člověka jsou následující: do jisté míry má i vlastnosti impulzivního typu emočně nestabilní poruchy osobnosti, trpí poruchou sebepojetí, má sklon k intenzivním, nestabilním a krizovým vztahům, vynakládá velké úsilí, aby jej/ji partner(ka) neopustil(a), opakovaně vyhrožuje sebepoškozováním, skutečně provádí sebepoškozování, případně i demonstrativní sebevražedné pokusy, má přetrvávající pocit vnitřní prázdnoty. Viz také emoce, porucha, emoční porucha, emočně nestabilní porucha osobnosti (impulzivní typ).

Emočně nestabilní porucha osobnosti (impulzivní typ) je jednou z poruch osobnosti. Příklady chování postiženého člověka jsou následující: má sklon k nečekanému jednání, bez ohledu na následky, tíhne k hádkám či konfliktům, zvláště pokud mu někdo zabrání v impulzivním chování, má sklon k nezvladatelným výbuchům vzteku a/nebo násilí, často mívá výkyvy nálad. Viz také emoce, porucha, emoční porucha, emočně nestabilní porucha osobnosti (hraniční typ).

Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM) se někdy používá ke klasifikaci duševních onemocnění. Zkratka DSM pochází z anglického výrazu Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders a často za ní následuje číslo (např. DSM-5), které udává verzi tohoto manuálu. Viz také diagnostika, duševní porucha.